O knize: 1951 / "Mezi studenými vlnami, daleko od pevniny, jsme každý večer čekali, až se vplíží mlha. Doplazil se a my, McDunn a já, jsme namazali mosazná ložiska a rozsvítili lucernu na vrcholu kamenné věže. McDunn a já, dva ptáci na ponurém nebi... Červený paprsek... bílý... zase ten červený hledal v mlze osamělé lodě. Ale pokud paprsek nevidí, stále máme Hlas – mocný tichý hlas našeho Kvílela; praskal, hlasitě, skrz hadry mlhy, a vyděšení rackové se rozprchli jako vržené hrací karty a vlny se vzedmuly, syčely pěnou…»